Pamlsky pro činčilky

18. ledna 2017 v 19:21 | Mia |  Krmení
Pamlsky jsou pro činčilky skvělým spestřením stravy a samozřejmě slouží jako pomůcka k vychovávání. Činčilky mají ale velmi citlivé zažívání, takže ne všechny palsky vhodné pro ostatní hlodavce jsou vhodné právě pro ně. Mám pro vás proto pár tipů na pamlsky, kde je koupit, kolik stojí a případně co si můžete obstarat sami doma.

Pro začátek bych pouze chtěla upozornit, že pro činčilky nejsou absolutně vhodné olejnaté plody jako ořechy nebo různá semena. Jsou pro myšky velmi nebezpečné.

Co máte doma
  • ovesné vločky
    • nepodávat velké množství, cca jednu kávovou lžičku
    • jsou doporučené pro pohublé činčilky
  • rozinky
    • NESLAZENÉ!
    • maximálně jednu rozinku denně
Sušené pamlsky
Doporučiji si počkat na léto nebo na podzim a nasušit si pamlsky doma buď na vzduchu nebo v sušičce na ovoce. V obchodech se sice neprodávají draho, ale i tak se dá hodně dobře ušetřit.
  • sušené šipky
    • maximálně jeden šípek denně
    • Mé činčilky konkrétně šípky nemají rády, ale ostatní si je moc chválí. Nespíš budete muset vyzkoušet jak moc mlsné jsou vaše myšky
  • šušená poupátka s lístky růží
    • maximálně jedno poupátko denně
    • Osobně činčilkám raději dávám sušené lístky. Poupátka je tolik nebaví, protože nešustí.
  • sušená jablíčka
    • maximálně jeden kus denně
    • Pro mé činčilky jsou delikatesa.
  • další sušené ovoce
    • doporučuje se pouze tuzemské ovoce, nic exotického
    • dávat činčilkám opravdu jen občas
    • osobně nemám vyzkoušené nic kromě jablíček
  • sušená mrkev
    • jejich žvýkání působí preventivně proti přerůstání stoliček
    • plné vitamínů
  • červená řepa


Čerstvé pamlsky
Celkem často v různých diskuzích čtu, že by činčilky neměly dostávat čerstvé ovoce ani bylinky. Mám však vyzkoušeno že mým činčilkám některé nevadí, naopak je moc milují.
  • čerstvé jablíčko
    • dávat pouze malý kousek
    • pomáhá proti zácpě
  • poupata a mladé lístečky stromů
    • moc je milují
    • doporučuji jabloň, břízu a topol
    • Někde jsem četla, že peckovice jsou pro činčilky jedovaté. Nevím co je na tom pravdy, ale raději jsem to neriskovala.
  • čerstvý lístek pampelišky
    • nesmí být mokrý!
    • dávat velmi zřídka
Sušené kytičky a bylinky
  • heřmánek
    • pomáhá při průjmu
  • goji neboli kustovnice
    • pro mé činčilky delikatesa
  • vojtěška
    • dávám činčilkám občas ve formě pelet
  • měsíček lékařský
  • chrpa polní
Skoro všechny z těchto dobrot se dají koupit na eshopu Žravá mrška, který moc doporučuji. Mají všechny potřebné věci a navíc i skvělé ceny.

Tento seznam neobsahuje veškeré vhodné bylinky a pamlsky pro činčilky, pouze ty, které já osobně znám a mám je od svých mazlíčků ověřené. Na internetu je plno kompletních seznamů, které si můžete prostudovat.

Jaké pamlsky dáváte svým činčilkám vy? Dejte mi vědět do komentářů :)

Vaše Mia ♥
 

Proč stále nemá přítele

12. ledna 2017 v 18:47 | Mia |  Vztahy
Nápad na tento článek jsem dostala při vzpomínce na svoji bývalou spolužačku a zároveň současnou dobrou kamarádku Klárku.

Známe se již 7 let a celých sedm let jsem skoro dennodenně slýchala o tom, že stále nemá kluka. Neustále jsem poslouchala o tom, že není hezká, že se nikomu nelíbí, že ji nikdo nebude chtít a že se klukům nelíbí. Proč by jí jinak nikdo neoslovil a proč by jinak byla sama, říkávala. Stěžovala si jak je zamilovaná do kluka z vyššího ročníku ale styděla se ho oslovit. Po chvíli ji sice omrzel, ale stejně byla pořád smutná ze zvého neštěstí ve vztazích.

Po čase už o tom vůbec nemluvila. Opustily jsme základní školu a každá si šla svoji cestou. Pouze občas se potkáváme ráno po cestě do školy v autobusu. Vždy si máme o čem povídat, i přes to, že spolu netrávíme moc času. Ale vždy když se jí zeptám na to jestli někoho má, nebo jestli má nějaký nový objev, řekne mi že by se jí někdo líbil ale že se ho opět bojí oslovit. Nikdy nevím co na to říct. I když to slýchám už po několikáte.

Tak mě napadlo kolik slečen a paní po planetě chodí se stejným problémem. Bez vztahu, zamilované a vystrašené. Já mám vztah již skoro tři roky díky tomu, že jsem svého současného přítele oslovila sama na zábavě. Ze začátku to bylo rozpačité, ale povídali jsme si dlouho do rána a velmi jsme si spolu sedli. Jsem vážně vděčná že jsem tenkrát měla tak silnou vůli a odhodlala jsem se k tomuto ne příliš obvyklému kroku, a to oslovit kluka jako první.

Proč i ty holky nemají takto silnou vůli? Proč se také neodhodlají k oslovení svého vyvoleného? Vždyť na tom není nic traného. Když za ním půjdou a budou si rozumět, třeba si padnou do oka a za pár let se budou brát. A pokud si nesednou, už se nikdy nemusí vidět (snad až na výjimky kdy jde o spolužáky nebo něco podobného). Vždyť i když kluk osloví holku, má naprosto stejné pocity jako opačné pohlaví při tomto kroku. Každý má strach. Ale stojí to za to. Ne nadarmo se říká že ty nejlepší věci se nachází za naší komfortní zónou.

A co vy? Jaký máte názor na to, když osloví holka kluka jako první? A udělali jste to někdy? Nebo snad máte na toto téma svůj příběh? Dejte mi prosím vědět do komentářů, moc ráda si počtu. :)

Vaše Mia ♥

Pro a proti života s činčilou

8. ledna 2017 v 14:43 | Mia |  Život s činčilou
Určitě každý z nás někdy toužil po domácím mazlíčkovi, hlavně ti mladší z nás. Ať už šlo o klasické zvířátko jako třeba psa, kočku, křečka, morča nebo o něco méně tradičního, jako pavouka, ježka, nebo právě činčilu. Pokud toužíte po činčilce a stále nevíte, co obnáší starání se o toho chundelaté stvoření, je tento článek přesně pro vás.


Já mám tu radost mít doma tyto rozkošná chlupatá zvířátka už druhým rokem. Občas teda přemýšlím jestli jsou radost nebo spíše starost. Tímto článkem vás určitě nechci od chování odradit, ale spíše seznámit vás s realitou, kterou vám né každý chovatel poví. Jdeme tedy na to.


PRO

  • Pozorovat je je opravdu zábavné, takže když je vám smutno, seděte si před klec a hned máte náladu spravenou. Navíc jsou opravdu velmi roztomilé a pohled na ně dokáže pohladit na duši.
  • Jejich srst je nejměkčí a nejhustší na světě, mazlit se s nimi je opravdu úžasný pocit.
  • Dožívají se vysokého věku, zhruba 12-20 let. Budou vám dělat společnost velkou část života.
  • Jsou velmi živé a zvídavé.
  • Každá činčila má naprosto odlišnou osobnost.
  • Díky svému hustému kožíšku činčilky nemají žádné parazity, proto jsou jako takové velmi vhodné pro alergiky, kteří si jinak žádné zvířátko se srstí nemůže dovolit.

PROTI

  • Jsou časově velmi náročné. Ideálně každý den by měly být pouštěné z klece po pokoji, protože potřebují hodně pohybu. Hlídání činčil na "procházce" je snad i náročnější než hlídání dětí. Všechno okoušou, vyskočí snad úplně všude a jakmile je jednou jedinkrát necháte vykonávat špatnou činnost, už to budou zkoušt pořád a není snad možné je to odnaučit.
  • Jsou to noční tvorové. To znamená, že přes den spí a budí se až se soumrakem. Proto se obecně nedoporučuje mít činčily v ložnici, jelikož by vás v noci mohli budit. (Já osobně činčily v ložnici mám a je to vážně katastrofa. Časem se na to dá zvyknout a po pár nocích s nimi strávenými už je nevnímám, ale vzhledem k tomu, že střídavě spávám doma a u přítele jsou noci doma peklo.)
  • Je celkem těžké pro ně najít veterináře. Jsou to pořád ne úplně obvyklá zvířata a většina veterinářů neví, co s nimi. Na internetu je k nalezení seznam veterinářů pro činčily, pokud by vs zajímalo, jak daleko od vašeho bydliště se nějaký nachází.
  • Jsou celkem finančně náročné. Hlavně co se pořizovací ceny týče. Klec, krmení, písek, vybavení do klece, samotná činčila... Postupně dokupovat tyto věci není tak hrozné, ale ze začátku to může být celkem velká částka.
  • Je nutné si uvědomit, že činčilky nejsou plyšová zvířátka a že nejsou na mazlení. Proto také nejsou vhodné k malým dětem. Jak jsem již psala, každá činčilka má jinou osobnost a některé hlazení může vadit a jiné ne, obecně ale činčilky nejsou zdela domestiovaná zvířata a nejsou tedy zvyklé na mazlení. Pokud budete mít štěstí, nechají se podrbat na čumáčku nebo na ouškem, ale větší kontakt od nich neočekávejte.
  • Činčily jsou náročné i co se teploty a vlhkosti týče. Teplota v místnosti, kde se činčilka nachází by určitě nikdy neměla přesáhnout 25°C a vlhkost bychom měli udržovat pod 70%. Ideální teplota pro činčilku je 10°C-15°C, ale je pochopitelné, že v bytě takovéto podmínky činčilám nebude nikdo schopný zařídit.
  • Činčily kadí. Opravdu hodně! Činčilí výkaly budete mit opravdu všude. Po zemi, na gauči, ve skříni, v posteli, na stole, prostě všude kam se hne po sobě nechává bobečky. Naštěstí jsou suché a tvrdé, takže není až takový problém se jich zbavit.
  • Koupel v písku je pro činčily nutnost. Některé druhy těchto písků hodně práší. Proto bych chov činčil zvážila, pokud trpíte alergiemi na prach.
  • Jak již bylo řečeno, činčilky přes den spí. Proto by se klec neměla umišťovat na místa, kde je přes den hluk, aby měly klid na spánek.
  • Dlouhý život nemusí být pouze výhoda ale i nevýhoda. Myslíte si, že se budete po dalších 15 let schopni starat o činčilu? A budete chtít? Pořádně si to rozmyslete, není to malý úvazek.


Tak co, pořád chcete činčilku? Pokud vás tyto body neodradily, je pro vás činčila určitě vhodný mazlíček. Pokud se ji chystáte koupit, nebo ji už máte doma, přeju vím hodně štěstí s výchovou myšáka. Také mi můžete napsat do komentářů, jestli činčilku máte, měli jste nebo se chystáte k nákupu, pčípadně nějaké zábavné příběhy s nimi. Moc ráda si všechno přečtu. :)

Vaše Mia ♥
 


LUSH - BIG šampon s mořskou solí

7. ledna 2017 v 17:33 | Mia |  Recenze
O CO JDE?
Mnoho blogerek a youtuberek tento šampon hodně doporučovalo, tak jsem se orzhodla ho také vyzkoušet.
Šampon mě zaujal hned svým popiskem - šampon s mořskou solí. Nikdy jsem nic podobného neviděla, hodně me to zaujalo. Jak asi vypadá šampon se solí? Nemá být šampon náhodou hladký a tekutý? Musela jsem zjistit, jak to vlastně funguje.
Šampon jsem si objednala z oficiálníh stránek značky LUSH. Měli na výber pouze jednu velikost a to 250ml. Cena tohoto produktu byla 525 Kč, což mě ze začátku hodně odrazovalo od nákupu. Kdo by si koupil 250ml šampon za takovou cenu? Normální člověk asi ne - teda aspoň podle mě. No nakonec jsem se neudržela a koupila ho i společně s dalšími pár kousky, na které pro vás budu v budoucnu také psát recenze.


Na co předsevzetí?!

7. ledna 2017 v 17:06 | Mia |  Lifestyle
Zná to asi každý z nás. Všichni jsme minimálně jednou podlehli nátlaku Nového roku a dali jsme si nějaké předsevzetí. Ať už šlo o hubnutí, budování zdravého životního stylu, hledán lepší práce, skončení se závoslostí na tabáku, alkoholu, nebo o cokoliv jiného.

A teď si přiznejme jednu věc. Snad nikdo z nás toho předsevzení nedokončil dokonce, žene? Pokud se to někomu povedlo, tak to bude v počtu všech lidí nepatrná menšina.
Ze začátku v hlavě každý den slyšíme ten zvuk, hlas, který nám našeptává abysme zvedli svá pozadí z pohodlí gauče a šli plnit úkol, který jsme si na začátku roku dali. Prvná týden máme sami ze sebe velikou radost, ona činnost nás celkem i baví a jsme odhodlaní to dotáhnout do konce. Do měsíce nás už činnost začne nudit, místo snažení se každý den to začíná být obden, dvakrát týdně, jednou týdně... a do pár měsíců si už ani nevzpomenete, že jste si nějaké přecevzetí dali. Až na Silvestra si vzpomenete, že jste nedošli cíle, máte výčitky svědomí a v pocitu, že bude opět Nový rok a vy si říkáte, že nezklamete sami sebe a tato předsevzetí si udělíte znovu. Další rok znovu, pak znovu, znovu...
Ano, já chápu že každý z nás má svůj sen který chce splnit a právě onen Nový rok se jeví jako ideální začátek, ale pochopte to. NIKDY nic neuděláte za zástěrkou předsevzetí ani Nového roku. Pokud se sebou chcete něco udělat, ZAČNĚTE HNED! Nemá cenu nic odkládat jen kvůli datumu.

"Dnes večer si ještě dám balíček brambůrek, s dietou začnu od zítra..."
"Tak dnes poslední cigaretu, od zítra nekouřím..."
"Za měsíc bude přece Silvestr, nemůžu teď přestat pít, k Silvestru to prostě patří, přestanu až na Nový rok..."

NE! ŠPATNĚ! Čím déle budete vše odkládat, tím hůř se vám potom budou cíle plnit a tím dříve vás přestanou bavit. Nedělejte to z donucení, dělejte to proto, že vás to udělá šťastnými a lepšími lidmi.

A co vy? Dali jste si k Novému roku taky nějaká předsevzetí? Ať už letos nebo minulé roky, pochlubte se mi, prosím, co to bylo a zda-li se vám povedlo to dotáhnout až do konce.

Vaše Mia ♥

Poprvé v posilovně?

2. května 2016 v 21:17 | Mia |  Lifestyle
Ahoj všichni,
dnešní článek bych ráda věnovala tomu, jak jsem začala s posilováním a hubnutím celkově. Doufám, že někoho inspiruji k tomu aby také začal cvičit a změnil svůj životní styl k lepšímu.

Ovlivněni okolím

2. května 2016 v 20:48 | Mia |  Vztahy
"Ne, nejsem hloupá, nenechala bych se nikým ovlivnit." , "Jistě že bych neměnila názor kvůli někomu jinému.", to jsou věty, které slýchávám ve svém okolí celkem dost často. Přemýšleli jste už někdy o tomto tématu do detailu? Opravdu tě nikdy nikdo neovlivnil? S téměř 100% jistotou si dovolím tvrdit, že ano. Až už to byla sebemenší změna.
Každý z nás se pohybuje v určité skupině lidí které spojují zájmy, koníčky, hudba, nebo vlastně cokoliv jiného. Od této skupiny kamarádů se dozvídáme o nových kapelách, akcích, obchodech, skrátka o čemkoliv co Vás jen napadne. Ty samozřejmě přiíjdeš domů, určitou věc si vyhledáš na internetu, zalíbí se ti a jsme tam kde na začátku. Opravdu tě nikdy niko neovlivnil?
Slýchávala jsem od bývalých spolužáků ze základní školy jak moc jsem se změnila, od vzhledu přes hudební styl až po chování. Myslím, že kdybych byla celý život zavřená doma v pokojíku bez internetu a kontaktu s ostatními lidmi tak bych zůstala neustále stejná. Ovlivňují nás věci, které si ani neuvědomujeme.
Procházíme po ulici kolem výlohy módního obchodu a uvidíme na figuríně nějaký model, který se nám moc zalíbí. Vejdeme dovnitř, kousek si koupíme, ale nemáme co k němu tak postupně začneme celý šatník přizpůsobovat zcela jinému stylu. Opět, ovlivněni vnějšími vlivy.
Jsem si dost jistá, že i poruchy přújmu potravy mají co dočinění s ovlivňováním. Tentokrát pro změnu s bulvárem. Všude vídáme fotografie vychrtlých slečen s viditelnými žebry, takřka jen kost a kůže. No není se čemu divit, že holky berou právě tyto modelky za své vzory a jsou ovlivňovány těmito celebritami. Ony jsou přece úspěšné, jejich fotky jsou ve známém časopise, když ony budou velmi hubené tak se tam taky dostanou...a nebo snad ne?
Každý z nás má ve svém okolí někoho blízkého, kdo kouří nebo pije alkohol, případně bere nějaké drogy. Když se jich zeptáte, jak k tomu vlastně přišli, nejčastější odpovědí bude "No, kamarád mi jednou nabídl tak jsem to zkusil..."
Jedna moje kamarádka se mi před nedávnem svěřila, že si nemůže najít pořádný vztah. Že ani jeden kluk, se kterým se zná nebo ho vídá není ten typ, kterého by si představvala. Ona by totiž chtěla pořádnýho chlapa, který dokáže obhájit svůj názor a ukázat, že chlapem vážně je. Nejlepší by bylo aby měl vlastní byt, aby ho mohla navštěvovat kdykoliv se jim zachce a mít své soukromí. No, ale to v partě lidí kteří víkendy tráví s jointem v puse a někde na chlastačce asi nebude moc úspěšná.
Tak co? Pořád si myslíš, že se nenecháš ničím a nikým ovlivnit? Dávej si pozor na svět, který tě obklopuje!

*Tímto článkem nechci nikoho urazit ani ponížit. Neříkám, že na něčem z těchto věcí je něco špatného, lidé mohou být ovlivněni jak negativně, tak i pozitivně. Rda bych se tímto vyhla kometářům typu že jsem někoho urazila protože kouří nebo něco podobného.





Nezavírej oči před vzhledem aneb jak jsem začala civčit

28. března 2016 v 18:20 | Mia |  Lifestyle
Každý z nás má jiný ideál krásy. Někomu se líbí svaly, někomu vyhublá postava, někdo má zase rád boubelky a někdo se nad tím nikdy moc nepozastavoval. To je i můj případ.
Vždycky jsem byla vůči vzhledu nekritická. Bylo mi jedno zda má člověk o pár kil víc nebo míň, nikoho jsem podle toho nesoudila. Dokonce ani sama sebe. Už asi od patnácti let jsem nad svým vzhledem zavírala oči. Když jsem stávala před zrcadlem, nějak jsem neřešila jak vypadám. Postupem času jak jsem dospívala jsem ale začala řešit vzhled víc a víc. Ani ne u ostatních, ale u sebe. Nemohla jsem se vidět nahá, vadilo mi jak vypadám. I přes toto všechno jsem s tím ale nikdy nic nedělala.
Každý kdo si tohle přečte si teď nejspíše přestaví nějakou obézní holku. No, nechci říkat že opak je pravdou, ale já nikdy neměla s váhou nějaké větší problémy. Jediná více problematická patrie u mě byla a je břicho. Stačí mi se trochu více najíst a okamžitě to na mě jde vidět. Nikdy jsem neměla ploché břicho, nějaký ten špek byl u mě vždycky samozřejmostí. Nemohla jsem nosit džíny, protože jsem je nikdy nedopla v pase a nebo mi boky jednoduše řečeno přetíkaly přes ně. Jedinými kalhotami v mém šatníku jsou do teď ty s vysokým pasem. Cítím se v nich nejlépe, protože bříško trochu stáhnou a nejde tolik vidět. Ale to jsem odstoupila trochu z cesty. Zkrátka a jednoduše jsem chtěla získat ono vysněné ploché břicho. Ale moje tělo bylo v opozici.
Odjakživa jsem byla trochu línější člověk a nic co mě moc nebaví jsem prostě nedělala. Takže dokopat se ke cvičení pro mě nebylo vůbec jednoduché. Asi před rokem jsem na YouTube našla video nějaké holčiny, kde vyprávěla o tom, jak za měsíc dost shodila díky 30 minutám cvičení denně a zdravé stravě. Ve videu samozřejmě nesměly chybět fotky před a po cvičení. V moment, kdy jsem je viděla, mi spadla brada. Taková změna za pouhý měsíc? Neuvěřitelná motivace. Jméno oné youtuberny už si nepamatuji, ale jsem si jistá, že takových videí najdete na internetu mnoho. Konkrétně vyprávěla o cvičení 30 day shred od Jilllian Michaels. Tento program už je v teď myslím dost známý a jsem si docela jistá, že mnozí z vás toto cvičení zkusili. Pro toho kdo neví o co jde, tak se jedná o 30 denní cvičící program, který se skládá ze 3 videí - podle každého cvičíte 10 dní. Slibuje zbavení se tuků a zpevnění těla - samozřejmě. Každopádně jsem si hned začala hledat další videa od lidí, co si tímto cvičením prošli a všichni ho hodnotili pozitivně.
Hned další den jsem naběhla do obchodu se sportovním vybavením, koupila si karimatku, kilové činky a nějaké to oblečení na sport, aby se mi do toho cvičení více chtělo, víte jak... Smějící se Večer jsem si zapla první level a s velkým odhodláním a cílem jsem začla cvičit. Toto nadšení mi vydrželo asi jen 15 minut. Představte si člověka s absolutním odporem ke sportu, co se nikdy nehýbal, jak ze dne na den rozhodne cvičit něco takového. Takže jsem video zklamaná vypla s tím, že zítra to už zvládnu celé. To jsem si ale jen myslela. Další den jsem se probudila v šílených bolestech snad všechn svalů co v těle mám. Nemohla jsem vstát z postele, pořádně chodit, zkrátka mě bolelo celé tělo. Tudíž jsem další den necvičila vůbec. O den později jsem se opět odhodlaná postavila na karimatku a již s menším nadšení jsem odcvičila celé video! Nevěřili byste mi, jak jsem na sebe byla pyšná. Každopádně další den se opakovala ta šílená bolest. Tentokrát jsem se ale překonala a cvičila, opět celé video. Tím ale na delší dobu veškerý můj pohyb skončil. Další den se mi nechtělo, den poté to samé a pak už jsem úplně zapoměla, že jsem vůbec něco cvičila. Na začátku jsem psala, že se při tomto cvičení musí dodržovat nějaká zdravější strava, protože jak jistě každý ví, strava je alfa a omega každé tělesné změny. A co myslíte, dodržovala jsem ji? Spíš jsem si myslela, že ji dodržuji. Sice jsem nejedla sladké, ale věci jako bílé pečivo a kalorické bomby byly denně na mém jídelníčku.
Pár měsíců na to jsem se opět podívala do zrcadla a rozhodla se s cvičením podle Jillian opět začít. Tentokrát mi to vydrželo asi jen 7 dní, jelikož jsem poté odjela na dovolenou a komu by se chtělo na dovolené cvičit, jsem si říkala. Takže jsem opět zklamala sama sebe. Takto se to opakovalo asi ještě dvakrát. Po pár měsících jsem zase začala, ale nikdy mi to nevydrželo déle jak 8 dní. Jednoduše jsem se nikdy nedostala za první level.
Byla jsem ze sebe zklamaná, moc jsem chtěla zhubnout, ale lenost asi byla silnější než veškeré mé přesvědčení. Vyhledávala jsem na internetu různé tipy na hubnutí, ale nikdy jsem nic z toho nevyzkoušla. Asi dva měsíce zpět jsem narazila na něco, co mě celkem zaujalo. Jednalo se o nějaký tip diety, jejíž hlavní pointa je omezení sacharidů a jejich nahrazení bílkovinami a tuky. Princip by podle všeho měl spočívat v tom, že se za nějakou dobu tělo naučí přijímat energii z tuků a proteinů, a nepotřebuje sacharidy. Okamžite jsem si našla na internetu soupis potravin s nejnižším obsahem sacharidů s odhodláním, že to podstoupím a uvidím.Do toho jsem civičila, tentokrát už ne podle Jillian ale podle sebe. Našla jsem si na internetu pár videí se cvičením na inspiraci a sestavila si jakýsi "plán", který jsem dodržovala. Celé mi to vydrželo asi jen týden. Celé jsem to zabila tím, když jsem přišla k našim domů a na stole ležel čerstvě upečený domácí štrůdl. Jistě že jsem neodolala a zprasila snad půl plechu. Celkem mě ale překvapily výsledky. Za ten týden dodržování této nízkosacharidová stravy jsem shodila 1,5 kila. Od té doby ale stravu nedodržuji, cvičení mi ale vydrželo až do teď, co píšu tento článek. Váha se mi vrátila zpět tam kde byla, a to na 61,7 kg, což mi prostě na mou minivýšku 165 cm přijde prostě moc. Takže jsem se dnešním dnem rozhodla, že se k této stravě opět vrátím a tentokrát ji dodržím tak, jak se má. Tento článek beru spíše i jako motivaci pro mě samotnou, jako určitou zodpovědnost přinést vám aktuální informace jak jsem na tom se svou váhou, kondicí, stravou atd. Docela mě mrzí, že můj blog nemá moc čtenářů, a pravidelné už vůbec ne, aby mě mohli podporovat. Pokud Vás zajímají věci okolo cvičení a zdravé stravy tak bych byla ráda kdybyste můj blog sledovali pravidelně protože to teď bude téma, na které se chci zaměřit. Pokud byste měli zájem o konkrétní články nebo informace, které s tímto tématem souvisí, budu ráda když mi napíšete do komentářů, stejně tak jako informace o tom, zda-li vy cvičíte, případně jak dlouho nebo co. :)
Na záver jen chci říct, abyste nebyli slepí a naučili se vidět na sobě nedostatky. Ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě. ♥

"Dáš mi druhou šanci?"

19. března 2016 v 21:05 | Mia |  Vztahy
Představte si následující situaci.
Jste v překrásném dlouholetém vztahu s ženou/mužem svých snů. Všichni Vám tento vztah neskutečně závidí. Máte toho hromadu společného - společné názory, koníčky, vzpomínky... a trávíte veškerý svůj volný čas spolu. Zdá se, že už to nemůže být lepší.
Jednoho krásného slunečného dne se probudíte. Je sobota, deset hodin odpoledne, a první myšlenka co Vám vběhne do hlavy je to, že za dvě hodiny má přijít Vaše drahá polovička na oběd a vy musíte navařit. V lednici máte na od včera nakoupené veškeré suroviny, takže vejdete do kuchyně a začnete s přípravou amerických brambor a přírodního kuřecího řízku.
Jídlo je již hotové, hodiny ukazují půl dvanácté kterými nechcete plítvat. Obléknete si slušné oblečení, aby Váš partner/ Vaše partnerka měla z oběda ještě větší požitak, víte o čem mluvím. :) Po převléknutí už jen sedíte u stolu a vyčkáváte minuty, kdy dorazí. Dvanáct, půl jedné, jedna, jídlo je již studené a polocička pořád nikde. Berete do ruky mobil a náhle Vám tón oznámí příchod SMS. "Promiň, už na to nemám, nemůžeme spolu dál být, již tě nemiluju...zbohem." Rána co nikdo nečekal. Proč zrovna teď? Proč mi nic neřekl? To ani nemluvím o rozchodu přes SMS, jak ubohé. Neodepíšete.
Prvních pár dní probrečíte, postupně začnete fakt vstřebávat, uplynou dva měsíce a Vy jste s faktem již celkem smíření. Od danného dne jste se neviděli. Možná to bude tím, že jste se přesunuli do skupiny lidí "nenávidím ho/ji a nechci ho/jí ani vidět".
Jeden pohodový den Vám večer přijde SMS, netušíte kdo by to mohl být. Podíváte se, co Vám vlastně přišlo. "Promiň, udělal/a jsem chybu, moc tě miluju...dáš mi prosím druhou šanci? Polepším se, moc prosím...". Nevíte, zdali být naštvaný/á a nebo šťastný/á. A následuje těžké rozhodnutí. Vrátit se k partnerovi? Přeci jen to moh být jen nějaký výpadek, neměl/a dobrounáladu, hodně stresu, třeba se všchno vrátí do normálu... Nebo se nemám vracet? Už mi jednou dal/a kopačky, je to důležité rozhodnutí, které se nedělá bezmyšlenkovitě. A kdyby se náhodou chtěl/a vrátit, napíšu již další den, a nenechá mě čekat dva měsíce proboha!

Za zamčenými dveřmi

29. února 2016 v 11:06 | Mia |  Vztahy
Šikana. Každý se s ní už někdy setkal, neříkejte že ne. Ať už u sebe nebo u někoho blízkého. Ponižování mladších a slabších dětí je většinou záležitostí základních škol, kdy si většinou děti ještě neuvědomují, jaké hlouposti se dopouší a jak velký dopad to má na onoho šikanovaného člověka. Později dospějete, získáte více rozumu, a máte dvě možnosti. Buď se přes šikanu v mladších letech přenesete, nebo na Vás zanechá následky po celý zbytek života. Máte malé sebevědomí, neradi se začleňujete do kolektivu, jste přecitlivělí a tak dále. Ale šikana není z daleka to nejhorší. To nejhorší se totiž odehrává za zamčenými dveřmi. Strašidlo jménem domácí násilí.


Doufám, že nikdo z Vás se s touto hrůzou nikdy nesetkal. Neumím si ani představit jak hrozné to musí pro oběti domácího teroru být. Proč je vlastně tak hrozné? Nikdo se o něm nemá šanci dozvědět. Nikdo cizí totiž nestrká nos do toho, co se děje za zamčenými dveřmi cizího bytu. A většinou ani nikdo z obětí nemá dostatečnou odvahu na to se někomu svěřit, už jen ze strachu z osoby, díky které bude mít do konce života rány na srdci.


Když se někdo setká s pojmem oběti domácí násilí, většinou si vybaví děti. Ale není tomu tak úplně pravda. Obětí se může stát kdokoliv. Manžel, manželka, přítel, přítelkině, syn, dcera, sestra, bratr, matka, otec, babička, děda...kdokoliv. Důvody také mohou být různé. Většinou ale souvisí se špatnou psychikou útočníka.


Domácí násilí nemá ale vliv jen na utlačovanou osobu, ale i na celý zbytek domácnosti. Násilí mezi matkou a otcem má ohromný vliv na dítě, protože rodiče většinou zapomínají, že jejich potomci vše slyší a vidí. Děti jsou nejcitlivější článek rodiny, miluje oba rodiče a v případě, že jsou rodiče věčně v sobě neví, na kterou stranu se postavit a nastávají problémy. Jenže copak dítě ví, že by mělo problém nahlásit? Samozřejmě že ne. Proto se nic neděje a to co za zamčenými dveřmi vzniklo, to tam také zůstane.


Tímto bych Vás všechny chtěla poprosit. Pokud se ocitnete v domácnosti, kde panuje domácí násilí, Vaši přítelé, známí, kdokoliv se Vám svěři, okamžitě problém nahlašte policii.


Setkali jste se někdy s domácím násilím? Co si o tomto problému myslíte? Podělte se prosím v komentářích..

Kam dál