"Dáš mi druhou šanci?"

19. března 2016 v 21:05 | Mia |  Vztahy
Představte si následující situaci.
Jste v překrásném dlouholetém vztahu s ženou/mužem svých snů. Všichni Vám tento vztah neskutečně závidí. Máte toho hromadu společného - společné názory, koníčky, vzpomínky... a trávíte veškerý svůj volný čas spolu. Zdá se, že už to nemůže být lepší.
Jednoho krásného slunečného dne se probudíte. Je sobota, deset hodin odpoledne, a první myšlenka co Vám vběhne do hlavy je to, že za dvě hodiny má přijít Vaše drahá polovička na oběd a vy musíte navařit. V lednici máte na od včera nakoupené veškeré suroviny, takže vejdete do kuchyně a začnete s přípravou amerických brambor a přírodního kuřecího řízku.
Jídlo je již hotové, hodiny ukazují půl dvanácté kterými nechcete plítvat. Obléknete si slušné oblečení, aby Váš partner/ Vaše partnerka měla z oběda ještě větší požitak, víte o čem mluvím. :) Po převléknutí už jen sedíte u stolu a vyčkáváte minuty, kdy dorazí. Dvanáct, půl jedné, jedna, jídlo je již studené a polocička pořád nikde. Berete do ruky mobil a náhle Vám tón oznámí příchod SMS. "Promiň, už na to nemám, nemůžeme spolu dál být, již tě nemiluju...zbohem." Rána co nikdo nečekal. Proč zrovna teď? Proč mi nic neřekl? To ani nemluvím o rozchodu přes SMS, jak ubohé. Neodepíšete.
Prvních pár dní probrečíte, postupně začnete fakt vstřebávat, uplynou dva měsíce a Vy jste s faktem již celkem smíření. Od danného dne jste se neviděli. Možná to bude tím, že jste se přesunuli do skupiny lidí "nenávidím ho/ji a nechci ho/jí ani vidět".
Jeden pohodový den Vám večer přijde SMS, netušíte kdo by to mohl být. Podíváte se, co Vám vlastně přišlo. "Promiň, udělal/a jsem chybu, moc tě miluju...dáš mi prosím druhou šanci? Polepším se, moc prosím...". Nevíte, zdali být naštvaný/á a nebo šťastný/á. A následuje těžké rozhodnutí. Vrátit se k partnerovi? Přeci jen to moh být jen nějaký výpadek, neměl/a dobrounáladu, hodně stresu, třeba se všchno vrátí do normálu... Nebo se nemám vracet? Už mi jednou dal/a kopačky, je to důležité rozhodnutí, které se nedělá bezmyšlenkovitě. A kdyby se náhodou chtěl/a vrátit, napíšu již další den, a nenechá mě čekat dva měsíce proboha!


A teď, jaký je na toto Váš názor? Vrátili byste se nebo ne?
Já osobně jsem toho názoru, že jakmile se s Vámi jednou přítel (nebo přítelkyně, záleží na preferenci pohlaví) rozejde, a následovně nabídne obnovení vztahu, pokaždé budu odmítat. Již jsem jednou udělala tu chybu, že jsem se k partnerovi vrátila. Bylo mi tenkrát 15, se svým klukem jsem byla cca půl roku a rošel se se mnou s odůvodněním že jsem se změnila. Tenkrát jsme spolu chodili do stejné třídy, takže jsem to nesla docela těžko. Asi po měsíci mi napsal SMS, tou dobou jsem byla zrovna na dovolené v Itálii, že mě pořád miluje a že jeste mi nedám druhou šanci. Já samozřejmě mladá a hloupá, jsem přijala. No, vztah dále vydržel jen ubohé dva měsíce, než se se mnou znovu rozešel. Tentokrát jsem to už neřešila, protože jsem si uvědomila že to byl, s dovolením, totální debil. No a od té doby jsem prostě názoru, že Jednou se rozejde, rozejde se pokaždé.
Vím, že holce ve spokojeném vztahu se to lehce říká, a že někdo z Vás si možná bude myslet že jsem hloupá, že kdyby se se mnou přítel teď rozešel tak bych byla ráda, že se k němu můžu vrátit, ale já si prostě stojím za svým. :)

Napište mi prosím do komentářů jak byste se Vy s tímto srovnávali a jestli byste se vrátili s bývalé/mu partnerce/partnerovi. Případně zda/li jste se již s tímto setkali. Děkuju :)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Phera Phera | Web | 19. března 2016 v 21:53 | Reagovat

Již jsem se setkala s tím, že se se mnou partner rozešel a pak se "vrátil". Byla to naše první hádka, kdy bouchnul dveřmi se slovy "Rozcházím se s tebou"... Já se pak hloupá běžela omluvit a on mou omluvu laskavě přijal, ale vydrželo to dále dalších pár měsíců... Bylo to už stejnak na prd.. Já se snažila, abych mu už nikdy nedala záminku se rozejít, protože jsem věřila, že bez něj by mi skončil svět. Do vztahu jsem investovala pouze a jenom já a takhle to být nemá. Až se součaným přítelem jsem si uvědomila, jak špatný vztah jsem dříve měla...
Se zkušenostmi, které mám teď už bych toto nikdy neudělala...

2 Mia Mia | 19. března 2016 v 22:10 | Reagovat

[1]:  vidím že to máme podobně. Taky když vidím, jak úžasný vztah mám teď tak nechápu co jsem v tom minulém dělala. Jinak jsem ráda že jsi nyní šťastná. 😊

3 hogreta hogreta | E-mail | Web | 19. března 2016 v 23:57 | Reagovat

Tak podle mě hodně záleží na situaci... To, co popisuješ ty, je prostě dětinský vztah. Rozchod po sms, další nedořešení, pak prosba o druhou šanci přes sms... Takhle se dospělí lidé nechovají a podle mě je zbytečné dávat druhou šanci, protože tento vztah pravděpodobně nebude mít dlouhého trvání.

Ale jinak proti druhým šancím nijak zásadně nejsem, jsme lidé, každý děláme chyby. Pokud to delší dobu neklape, partner se hledá, prochází nějakou krizí, která ho očividně ničí a pak řekne, že potřebuje být na nějakou chvíli sám - a pak se dá do pořádku, uvědomí si, že o ten vztah opravdu stojí, tak si druhou šanci představit dokážu. Od jisté doby nejsem tak "nesmlouvavá" a přísná. On někdy člověk třeba řekne něco, co ho později opravdu upřímně mrzí. Je fajn, když se dokáže ovládat a když tomu dokáže zamezit, ale i to se (zvlášť mladý) člověk asi musí naučit. A jak už jsem psala, jsme lidi, děláme chyby. Důležitější je, jak se k nim postavíme. A pokud se k nim postavit dokážeme, dokážeme se z nich poučit, pak si myslím, že si druhou šanci zasloužíme. Já osobně bych asi nezahodila dlouholetý spokojený vztah kvůli toho, že by měl partner nějaký nárazový krátký "citový zkrat", který by si pak plně uvědomil a poučil se z něho. Něco jiného by možná bylo, kdybych byla s partnerem krátce nebo když by dělal ty samé "chyby" opakovaně či vědomě. A proto si myslím, že se nedá k tomu vyjádřit takhle obecně, vždycky to záleží na té konkrétní situaci. Jsou situace, kdy si člověk nezaslouží ani tu druhou šanci, jsou situace, kdy si zaslouží klidně i třetí...

4 Mia Mia | 20. března 2016 v 2:53 | Reagovat

[3]:  každý máme jiný názor no 😊 Já si pořád stojím zatím že když už jednou ve vztahu jsi tak si ho máš natolik vážit, aby jsi nebyl schopen někoho na kratší dobu opustit kvůli nějakému "citovému zkratu". Jsme dospělí a věci se dají řešit i domluvou, není nutné se rozcházet proto, že chtece být chvíli sám. Buď prostě budu sama nebo budu ve vztahu, nebudu z toho dělat holubník.

5 hedd hedd | Web | 29. dubna 2016 v 18:59 | Reagovat

Jakmile se jednou rozejde, a pak chce zpět, vidím v tom především jediné - neochotu být sám. Ale záleží to na situaci, druhá šance u mě není tabu. ;)

6 Termitka Termitka | Web | 29. dubna 2016 v 20:55 | Reagovat

Skvělý článek ☺
Můj názor je takový, že by asi záleželo na okolnostech. Když poznám, že se bez partnera cítím lépe, druhou šanci bych mu nedala.

7 Solangel Solangel | 29. dubna 2016 v 21:33 | Reagovat

S tím moc nemůžu souhlasit :) v šestnácti jsem se po půl roce vztahu rozešla s přítelem, protože jsem zkrátka necítila, že ho miluju. Behem rozchodu a i po něm se ke mně pořád choval tak úžasně, že jsem si uvědomila, jaký je to poklad, zamilovala jsem se do něj a asi po čtrnácti dnech jsme vztah slepili. Nyni jsme spolu přes dva roky a máme tak pěkný a pohodový vztah, že nám ho ostatní závidí :)  
Vím ale jedno, kdybych se s ním tehdy nerozešla,nikdy bych neměla šanci pocítit, jaké to je o něj přijít a pak ho získat zpátky. Takže občas je prostě dobře nechat tam ten prostor pro manévry a mít možnost se vrátit. Ovšem hodně závisí na konkrétních lidech a konkrétním vztahu :)

8 M. M. | 29. dubna 2016 v 22:37 | Reagovat

Moc hezký článek :)

Asi jsem někde v polovině "ano či ne"..
Není to tak dávno, co jsem zažila téměř stejný konec, jaký popisuješ. Nutno podotknout, že jsem až do té doby žila v domnění, že náš roky trvající vztah je bez chyby. Moje krásná holčičí naivita v praxi a roky nasazené růžové brýle.
V době, kdy jsem rozchod prožívala nejbolestněji, jsem si neustále představovala, že jednoho dne bude stát před mými dveřmi, říkat mi, že mě pořád miluje a že nechce být s nikým jiným. Druhá strana mého já mi ale říkala, že tenhle člověk, který mě už jednou dokázal tolik zranit, to nikdy nebude myslet vážně.
A teď nevím. Tak nějak podvědomě tuším, že kdyby se opravdu vrátit chtěl, tak bych mu padla kolem krku a neřešila bych nic, protože vím, že jen s ním jsem byla jednou opravdu šťastná. V tuhle chvíli jsem prostě tolik naivní, že vím, že bych ho zpátky vzala.

9 Jana Jana | E-mail | Web | 30. dubna 2016 v 8:28 | Reagovat

To je celkem těžké a záleží na lidech a na okolnostech a na dalším milionu věcí. Samozřejmě je lepší se nevracet.

Byla jsem s ním půl roku, našel si práci a neměl na mne čas. Měsíc nebo dva jsme se neviděli, rozešel se se mnou slovy - Miluji Tě, ale důležitá je teď práce ... Po té době (měsíc či dva) se mi ozval a vydrželi jsme spolu další 4 roky a měli jsme se brát ... Jenže ... Jenže to byla žena v mužském těle a celou dobu mne vlastně obelhával ...

Když něco končí, asi to končí z dobrého důvodu ... Na druhou stranu, nebýt toho všeho, nikdy bych nepotkala svého prince :)

10 Eliz Eliz | Web | 30. dubna 2016 v 14:55 | Reagovat

Rozchodem jsem si prošla docela nedávno a všechno je ještě čerstvé. Stále se totiž dozvídám nové a nové pikantnosti a skryté zákulisí celého na první pohled velmi podivného a očividně zinscenovaného rozchodu, který se udál v podstatě ze dne a den a z ničeho nic.
Ano, hrála v tom roli jistá třetí osoba. Ráda bych byla, kdyby se to všechno okolo přestalo znovu a znovu rozmazávat, ačkoliv se konečně postupně dovídám pravdu, kterou jsem si celou dobu myslela. Tak jo, ted už jistě vím, že jsem celou dobu měla správné tušení. Ale k čemu přesně mi to je?

Každopádně ke tvé otázce... Kladla jsem si ji a občas si i kladu stále. A odpověd? Nevím! Bohužel nevím.
Jelikož se se mnou opravdu rozešel z ničeho nic, z úplné spokojenosti se přes noc stala obrovská nenávist (z větší části to však byla póza, aby vytvořil dostatečný důvod a příčinu - sám následně přiznal, že ho stále přitahuji a že mě má ráda), nedokázala jsem ho napovel přestat milovat a první dny po stále doufala, že se probere a změní názor. Že se vrátí. Ted, když vím, jak se věci měly ve skutečnosti, je pro mě mnohem snažší představa, že bych na jeho prosbu o druhou čanci řekla ne. I když mě to k němu stále sakra táhne.

Promin, že jsem se rozepsala...

11 slunecnyden slunecnyden | Web | 30. dubna 2016 v 16:14 | Reagovat

Myslím, že může být, že jednou se rozejde, rozejde se znova - jenže to tak být vůbec nemusí a příště se rozejde třeba naopak druhý partner... Dva měsíce je dlouhá doba, poté se hůře odpouští než po jednom dnu... Já osobně bych to ale nedala a k partnerovi bych se vrátila, pokud bych v té době neměla nikoho jiného... I když to chápu jako mojí slabost.

12 bagger95 bagger95 | Web | 30. dubna 2016 v 18:52 | Reagovat

No, s tímhle nesouhlasím. Samozřejmě záleží případ od případu, jak psali mnozí výše, zkrátka to nejde takhle generalizovat.

Po čtyřech letech se se mnou rozešla, je to měsíc a půl. Chápu ji. Až s postupem času si víc a víc uvědomuju, jakej jsem byl, jak jsem se k ní choval, že jsem svoje vlastní psychický problémy přenášel i mezi nás a tím to vlastně celý zkazil. Chyby dělala i ona, a ne zrovna malý, spíš jsem to ale víc dokonil já. Tím spíš mě to mrzí, miluju ji a asi ještě dlouho potrvá, než budu moct jisojistě říct, že je to už celý za mnou.

Kdyby se mi ozvala, nevím, co bych dělal. Rozhodně si člověk musí položit otázku, jestli tomu chce dát ještě šanci. Pokud ano, tak bych s dotyčnou neřešil nic po telefonu, ale prostě a stroze se s ní domluvil na tom, že se zítra sejdeme v parku a popovídáme si. Tam pak všechno probrat, vyříkat. A pokud bych měl fakt dojem, že si to umíme ujasnit a úplně všechno si vyříkat (tzn. ne, že jen polovinu věcí), pak ano, pak to smysl má.

Ale takhle to v reálu asi příliš nefunguje. Většina lidí do buď zavrhne hned, nebo do toho bezmyšlenkovitě skočí. A to je pěkná kravina, protože pro rozchod jakýkoliv důvod být musel a když se zamete pod koberec, tak je to o prdu. A samozřejmě to vyžaduje úplnou upřímnost, s čímž mají mnozí problém asi úplně nejvíc...

To si myslím já.

13 Aries Aries | Web | 30. dubna 2016 v 19:58 | Reagovat

Jsem názoru, že jednou to nefunguje, podruhé to také fungovat nebude. Každý je nějaký.. a že se člověk změní, aby ta druhá šance měla smysl - tomu prostě nevěřím.

14 Kýta Kýta | Web | 30. dubna 2016 v 21:16 | Reagovat

Popravdě, kdyby se mi tohle stalo, tak se zhroutím. Nevím co bych dělala. A při svém štěstí dávám někdy i bohužel víc šancí a následně toho lituji.

15 Amia Amia | Web | 30. dubna 2016 v 21:59 | Reagovat

Asi vždycky záleží na situaci. Ale celkově? Vracet se už rozhodně není navždy.

Po přemýšlení - klidně se vrátit. Protože já sama uvidím, že to fakt nemá cenu, nechci, není to ono. Nemusí to potom tolik bolet.
Takže zbývá otázka, jak moc to bolí: je ten ztracený čas investice do budoucnosti, nebo jeho plýtvání?

16 Anett Anett | E-mail | Web | 30. dubna 2016 v 22:16 | Reagovat

Já mám stejný názor, taky bych se nikdy nevracela. Už by to stejně nikdy nebylo ono. Znám případy, co se k sobě vrátili a taky jim to moc dlouho nevydrželo. Možná to jsou výjimky, které bez sebe nemůžou být, i když to není ono. :) A už totálně nechápu, jak může napsat, že tě nemiluje a o několik týdnů později opak....wtf?

17 Miriam M. Miriam M. | Web | 1. května 2016 v 8:07 | Reagovat

Mám jen jednu poznámku - udělat si tak jasný a definitivní názor na vztahy v době, kdy ti bylo patnáct, mi přijde dost nerozumné. V patnácti se jako telata chováme všichni (a kdo tvrdí, že byl jiný, je sklerotik). Chování, jaké jsi popsala v článku, je chování patnáctiletého puberťáka - kdo by něco takového udělal, není dospělý chlap.
Sama právě druhou šanci dávám, bůh suď, jak to dopadne, ale řekla bych to asi takhle - druhá šance ano, ale jen někomu, kdo je mentálně stejně starý jako já.

[3]: Myslím, že Hogreta v podstatě řekla vše, co tady mělo zaznít...

18 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 1. května 2016 v 10:57 | Reagovat

Myslím, že dávat druhou šanci je zbytečné. Dotyčný se pak pasuje do pozice jistoty, od které partner může odcházet a přicházet, jak jen se mu zlíbí. Obzvlášť pokud rozchodu proběhl například přes SMS. To je jasný signál, že i přes bolest jakou rozchod způsobil, je dobře, že je ten druhý pryč. Co s člověkem, který neumí jednat na rovinu a musí se zbaběle schovávat za SMS? Souhlasím i s předchozími komentáři, které tvrdí, že to je znamení nevyspělého jedince. Takový ti dle mého názoru ve vztahu nemůže být ani rovnocenným partnerem a oporou.

Samozřejmě mohou být situace, kdy se dva rozejdou a po letech se dají zase dohromady. Znám takový pár a už mají i po svatbě a jsou šťastní. Nicméně za ty roky odloučení si oba ujasnili, co na poli vztahů chtějí. Dát však druhou šanci sotva po měsíci, někdy ani to ne? To nepovažuji za dobrý nápad.

19 cloudia-lifestyle cloudia-lifestyle | Web | 2. května 2016 v 8:42 | Reagovat

S někým, kdo napíše !Z!bohem nesmíš nic mít - NIKDY !

20 Morte Morte | Web | 11. května 2016 v 12:41 | Reagovat

Pokud by to byl někdo, s kým si perfektně rozumím a všechno, neměl by snad důvod se rozcházet...

A jinak... Asi by mi to utrhlo srdce, mám diagnózu hraniční poruchy osobnosti a všechno prožívám hůř než "obyčejní" lidé. Ale nevrátila bych se, zvláště ne pokud by mi to všechno napsal uboze přez sms.

Pokud je to chlap, zvedne odvahu, půjde a řekne to do očí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama